Testuju skládačku: Kostka Twenty Max Fold – Bára na kolobce 25. díl

„Měla bych vyzkoušet nějakou skládačku,“ říkala jsem si onehdá, když jsem celá zrudlá dodupala do obchodu v centru Brna. „Něco, co složím, čapnu a hodím do tramvaje,“ hudrovala jsem, obložená nákupem jako velbloud. A tak se ke mně dostala Kostka Twenty Max Fold. Měděná fešanda, kterou složíte raz dva… ale tramvajačka to není, jasný pane. Jak to? Hned vám to povím.

…a stejně se nezačtu!

Před měsícem jsem měla naordinované rehabilitace, na které jsem jezdila ráno před prací a nemohla jsem přijet zpocená. Plánovala jsem tam jezdit busem a od doktorky do práce na koloběžce. [caption id='attachment_15939' align='aligncenter' width='633'] „Skládačku složím, hodím do autobusu a budu si moct číst,“ říkala jsem si. Jenže…[/caption] Na cesty emhádéčkem jsem se docela těšila – protože v buse si můžu číst. Když ale s sebou tahám svého Trexxe, moc to nejde. Musím ho zaparkovat, stát u něj a držet ho. Představovala jsem si, že s Kostkou to bude jiné. A víte co? Nebylo. Ona je sice složená za půl minuty, ale právě tu půlminutu při dobíhání na bus nemám. Navíc i složená je poměrně velká, takže ji nenecháte ležet vedle sebe, překážela by. Proto to není úplně skládačka, která vám usnadní cestování po městě… a stejně si myslím, že je prima. Hned vám řeknu proč.

Dvě blbuvzdorné páčky

Složit Kostku do kostky (haha) je extra jednoduché, vysloveně „blbuvzdorný“ to je, jak by řekla moje mamka. Prostě otočíte dvěma červenými páčkami a složíte koloběžku do chumlu. Tadá! A i když z ní nevyčarujete chumlíček do ruky a do tramvaje, pořád z ní budete nadšení, když:

• berete koloběžku na chatu
• vyrážíte na výlety dál a vytahujete kolobku až tam
• chcete brát koloběžku na dovolené
• parkujete dál od práce a chcete ten zbytek dodupat

Kostku Twenty Max Fold během chviličky našupačíte do kufru nebo třeba do vlaku, se zavazadlovým prostorem autobusů by taky nemusel být problém. (Máte s tím někdo zkušenosti? Jestli jo, napište mi prosím do komentářů. Díky!) [caption id='attachment_15941' align='aligncenter' width='633'] Páček na složení koloběžky si určitě všimnete a přijdete na to, co s nimi.[/caption] Osobně jsem ocenila i to, že je snadné koloběžku zase rozložit a utáhnout tak, že všechno drží. Sice při jízdě povrzává, ale můžete se na ni spolehnout. Kolegyně, která má starší Kostku Rubik, mi říkala, že se jí po pár kilometrech vždycky začnou klepat řídítka, ale s Twentynou jsem neměla problém. [caption id='attachment_15942' align='aligncenter' width='633'] Takhle vypadá Kostka v kostce. :)[/caption]

Krasavice v těžké váze

„Čí je ta pěkná koloběžka?“ „Teda, co je to za hezký vozítko?“ Tohle jsem slyšela od kolegů asi desetkrát. Na mého Trexxe už jsou zvyklí, ale na Kostce mohli oči nechat. Podle mě to dělá hlavně úžasná měděná barva (oficiálně „mystic copper“) a doladěné detaily od představce po nášlap. [caption id='attachment_15940' align='aligncenter' width='633'] Krásná měděná koloběžka vám ostudu neudělá.[/caption] Kostka si dává s každým kouskem koloběžky záležet, to jsem viděla i v jejich výrobě. Škoda, že nejvíc Kostek, které potkávám, má otřesnou neonově žlutou barvu, protože matné barvy jako švestková nebo malinková, metalické jako měděná nebo překrásné odstíny řady Star z nich dělají krasavice, kterých si nejde nevšimnout. Tahle fešanda ale není žádná Twiggy. Za možnost složit ji platíte váhou 10,2 kg. Not great, not terrible, jasně. Ale když jste zvyklí na něco lehčího, těch pár kilo navíc u relativně malé koloběžky poznáte. Pro srovnání: „normální“ Kostka Twenty má 8,7 kg.

A jak jede?

Long story short: pěkně. Kostky jsou kamarádské koloběžky, které vám nehází klacky pod nohy. Jestli nechcete svištět závratnou rychlostí, stačí si jednou dupnout a jedete ještě pořádný kus cesty (hádám, že to dělají mimo jiné dobrá ložiska). Navíc jsou stabilní a pohodlné. [caption id='attachment_15943' align='aligncenter' width='633'] Jede pěkně, i když není zrovna lehounká.[/caption] I tahle má kostkovský měkčí rám, který mně moc nevyhovuje, ale kdo není sporťák-závoďák, bude s ním na světě šťastnější. Řídítka jsou na můj vkus docela vysoko, ale to souvisí s tím, pro koho je Twentyna určená – spíš pro pohodové výletníky než pro šílené rychlíky s řidítky ve výši kolen. Prostě je to kámoška, která vás nesedře z kůže, když vy nechcete sedřít ji. A navíc vám ji budou závidět i nekoloběžkáři. Co vy, máte zkušenosti se skládacími koloběžkami? Podělte se v komentářích a pošlete tenhle článek dál. Jo a: trhněte si! :)

Kam dál?

• celý seriál Bára na kolobce
• O (ne)údržbě koloběžky aneb Proč nadávám na kolo – Bára na kolobce 24. díl
• Došlápnem si na nášlapy – Bára na kolobce 23. díl
• Jak vybrat koloběžku: Nejčastější otázky – Bára na kolobce 22. díl