O dupání & šlapání – Bára na kolobce 15. díl
Kolo a koloběžka. Jde to dohromady? No jasně!
„Mohl by sis taky koupit koloběžku.“„Nebo ty kolo, co?“Tahle konverzace u nás doma zazněla asi milionkrát. Výsledek? Já jsem pořád věrná koloběžce a přítel kolu. A na vyjížďky vyrážíme spolu. Jestli to jde? No jasně! Jen jsme se museli trochu sladit.
Mrkejte, jak jim to spolu sluší! :)[/caption]Na našich kombinovaných vyjížďkách se nemáme kdy nudit: myšlenka na kolo za mnou mě nutí jet svižně a navíc… pořád je o čem se bavit a čemu se smát.„Tyjo, mně nějak nefunguje přehazovačka.“„Nebudeš tomu věřit, ale mně taky ne!“Nebo:„Šlapej, Barboro!“„Já bych ráda, ale… vono to nemá šlapky!“
Já mám cyklisty hned dva – přítele a kolegyni.[/caption]Pokud budete jezdit se svým dědečkem, dost možná to půjde samo. Jestli jste zvyklí jezdit svižně a váš kolař se při těch cca 20 kilometrech v hodině udrží na kole, bude to taky fajn. Ale jestli máte doma namakaného cyklistu zvyklého svištět nadzvukovou rychlostí a sami si drandíte rychlostí spíš kochacího rázu, asi se vám to bude párovat hůř.Ale proč to nezkusit? Vyjeďte si jen na kratičký výlet a uvidíte. A kdyby to nešlo… pořád můžete svému cyklistovi pořídit koloběžku. :)
Vyjížďka první: Kupa nadávek a jeden držkopád
Když nás poprvé napadlo dát to (tedy kolo a koloběžku) dohromady, neobjeli jsme jen kolečko kolem domu. Vypravili jsme se rovnou k 35 kilometrů vzdálené Macoše. Tenhle výlet pro nás byl pořádný trénink ohleduplnosti.Cesta na Macochu není jen dlouhá. Je hlavně do kopce. A tak se stalo, že jsem už 10 kilometrů před cílem na hrbolaté polní cestě nadávala jak špaček. Co to sakra bylo za nápad sem jet? Představovala jsem si, že se se mnou přítel na kole nudí, a tak jsem byla naštvaná sama na sebe.Cestou zpátky jsem si v kebuli srovnala, že se se mnou fakt nenudí – užívá si kochací tempo. Jen holt musíme brát jeden na druhého ohledy. Teda především jeden na druhou. Přítel si vzal tu ohleduplnost tak k srdci, že mě upozorňoval na každý hrbol a koleje přes cestu a pak se na jedněch sám vysekal.Vyjížďka druhá až miliontá: Nechceš mi půjčit kolobku?
Za pár vyjížděk jsme se sladili, a tak teď vyjíždíme pravidelně a baví nás to spolu. Občas, když jsem po větším výletu unavená, mi přítel nabízí, že si vyměníme stroje. Ha, ani náhodou! Trexxe nedám a z kola mě bolí zadek. Ale jeho zájem o koloběžku mě těší, ne že ne.[caption id='attachment_11241' align='aligncenter' width='633']
Mrkejte, jak jim to spolu sluší! :)[/caption]Na našich kombinovaných vyjížďkách se nemáme kdy nudit: myšlenka na kolo za mnou mě nutí jet svižně a navíc… pořád je o čem se bavit a čemu se smát.„Tyjo, mně nějak nefunguje přehazovačka.“„Nebudeš tomu věřit, ale mně taky ne!“Nebo:„Šlapej, Barboro!“„Já bych ráda, ale… vono to nemá šlapky!“Kolo a koloběžka = kámoši jak hrom?
Takže skamarádit kolo a koloběžku jde samo? Přijde na to…- jakou máte fyzičku
- jakou máte koloběžku (věřím, že s Trexxem to jde líp než s nějakou 16/16)
- jak výkonného a trpělivého máte cyklistu
Já mám cyklisty hned dva – přítele a kolegyni.[/caption]Pokud budete jezdit se svým dědečkem, dost možná to půjde samo. Jestli jste zvyklí jezdit svižně a váš kolař se při těch cca 20 kilometrech v hodině udrží na kole, bude to taky fajn. Ale jestli máte doma namakaného cyklistu zvyklého svištět nadzvukovou rychlostí a sami si drandíte rychlostí spíš kochacího rázu, asi se vám to bude párovat hůř.Ale proč to nezkusit? Vyjeďte si jen na kratičký výlet a uvidíte. A kdyby to nešlo… pořád můžete svému cyklistovi pořídit koloběžku. :)Kam dál?
Staršie články
