Koloběžková výbavička: Co kolobka potřebuje? – Bára na kolobce 9. díl

Koloběžky jsou tak trochu jako děti: jak si jednu pořídíte, musíte jí věnovat lásku a péči, chodit s ní ven a pořizovat jí spoustu serepetiček. No dobře, nemusíte, ale chcete. Aspoň já chci – ale radši sama sobě tvrdím, že musím nebo potřebuju, abych si tolik nevyčítala, že jsem si zase koupila nové tričko na koloběžku nebo že jsem strávila půl hodiny přemýšlením, jakou barvu by měla mít moje helma.Rozhodně ale existuje pár věcí, bez kterých se vážně neobejdete. (Fakt ne. Testováno na Barboře.) Jaké to jsou?

Nutnost nejnutnější: helma a rukavice

Helmě jsem se hrozně dlouho bránila. „Koloběžkáři prostě nenosí helmy, vypadá to blbě,“ tvrdila jsem přítelovi, který mě přemlouval, ať si helmu pořídím. A víte co? Kecala jsem. Koloběžkáři nosí helmy, aspoň ti rozumní určitě. Ti, kteří se chtějí dožít i příští jízdy.Stačilo mi párkrát frčet z prudkého kopce. Už jste z nějakého takového jeli? To letíte dolů, rychlost pořád stoupá a vy si uvědomujete, že teď by stačil výmol a letíte. Nemáte šanci se vyhnout a brzdit nestíháte (a jen strašpytlíci jako já brzdí z kopce), takže vám je jasné, že takový výmol by znamenal let přes řídítka a hlavu na maděru.Po dvou třech takových sjezdech jsem si konečně helmu pořídila – a rovnou i rukavice. Za ty jsem byla o pár týdnů později ráda, když jsem poprvé spadla z koloběžky. Sedřela jsem si nohu, ale kdybych neměla rukavice, ruce by dopadly mnohem hůř.Při výběru helmy jsem přemýšlela i nad helmou na inliny (něco takového, jako vidíte na obrázku), ale jsem ráda, že jsem se rozhodla pro klasickou cyklistickou. V létě se mi hlava potí i tak, ale věřím, že s lepším větráním cyklohelmy je to přece jenom o něco snesitelnější.[caption id='attachment_8980' align='alignnone' width='633'] I nad takovou helmou jsem uvažovala. Ale v cyklistické je mi asi líp.[/caption]

Vidět a být viděna: světla a odrazky

Světla a odrazky nepotřebuju – to jsem si taky říkala. Nejezdím přece za tmy.Jenže ona nemusí být tma, stačí šero. A ani nemusíte jet po silnici. Zkoušeli jste se někdy za šera projet po cyklostezce? Když proti vám jede někdo, kdo ani maličko nebliká, do poslední chvíle ho nevidíte. A chodce bez odrazek div nepřejedete.Proto jezdím aspoň s malými blikátky, ale plánuju si pořídit nějaké pořádné světlo. Už jsem jela i za tmy a povím vám, že nebylo úplně fajn nevidět, kam jedu. Aspoň že já jsem vidět byla.

Brýle alias nárazník na broučky

Sportovní brýle fakt nemám ráda. Nelíbí se mi, překáží mi a mnohem líp mi je bez nich. Ale…Ale jednou jsem takhle jela bez brýlí na Brněnskou přehradu, když mě najednou něco pinklo hned vedle oka. Asi brouček, nic velkého, ale oko začalo postupně natékat. Kdyby to byla vosa, do pěti minut bych neviděla, protože mám na jejich píchnutí alergii. Brouček se taky mohl trefit přímo do oka, a to by nebylo nic příjemného.Po téhle příhodě jsem si honemrychle běžela koupit brýle: jedny tmavé (když svítí sluníčko) a jedny žluté (když je pod mrakem, šero nebo tma). Už jsem si jednou k tomuhle nákupu gratulovala, když koloběžkáři přede mnou odstřelil od kola kamínek a pinknul mě do brýlí (a ne do oka).[caption id='attachment_8985' align='alignnone' width='633'] Helma, brýle a rukavice. Absolutní must-have.[/caption]Ale ani moje brýle nejsou ideální. Když se trochu víc zpotím a pak zastavím, celé se zamlží. Tak nevím, dělají vám to taky?

Zvonek: účinná zbraň v boji o místo na cyklostezce

Z práce jezdím domů po páté odpoledne. Víte, co je to za dobu? To je hotové peklo. Doba, kdy se na cyklostezky vyhrnou cyklisti, bruslaři, maminky s kočárky (zpravidla ve dvojstupech) a odhadem tak bžilion dalších lidí.Urvat si v tuhle dobu trochu místečka na cyklostezce je skoro nadlidský úkol. Když potkám bruslaře, kteří kdovíproč musí jet vedle sebe a ještě mít pořádný rozestup, chci si zoufalstvím rvát vlasy (proto je dobré mít helmu, přes ni to nejde): proti mně totiž jezdí tolik lidí, že je nemám šanci předjet. Pomáhá jenom jedno: zvonek. Hodně zvonku, v některých případech. (A někdy ani to ne, no.)

Pár blbinek navíc: Jsou potřeba, nebo nejsou?

O blatnících koloběžkáři pořád vedou spory. Já si myslím, že je nepotřebuju, dokud nevyjedu na mokrou silnici. Párkrát se mi stalo, že mě cestou z práce chytil déšť, nebo jsem vyjela po dešti – to jsem byla panečku nahozená! Pěkně od hlavy až k patě. Když nad tím teďka přemýšlím, zadní blatník fakt není úplně zbytečná věc.[caption id='attachment_8982' align='aligncenter' width='300'] V noci trochu sprchlo a ráno jsem vypadala takhle[/caption]Otázka je, co s tachometrem. Přítel mi ke koloběžce koupil úplně obyčejný tachometr na kolo, ten ale dlouho nevydržel. Protože jsem měla dost vysoko řídítka (a protože od šestnáctipalcového kola je to k řídítkům sakra daleko), měla jsem moc natažený drát, a ten se časem přetrhl. Teď používám místo tachometru aplikaci Strava, ale ta má dva mínusy: nevidím, jak rychle jedu zrovna teď, a navíc se jí nedá věřit. Normálně mě okrádá o kilometry, potvora, takže je dobrá jenom na hrubý odhad.Moje libůstka jsou všelijaké sportovní hadříky. Jednak se mi líbí, že je vidět, že sportuju, jednak je to pohodlné, jednak chci na té koloběžce trochu vypadat. Navíc se to hrozně snadno svádí na „tohle jsem potřebovala“. (Nepotřebovala. Ale pššššt!) Přiznejte se, že máte taky takovou libůstku?Co ještě podle vás kolobkáři nutně potřebují? A jezdíte s helmou?Trhněte si!

Kam dál?

• Celý seriál Bára na kolobce
• Bezpečnost na koloběžce