Jak to vlastně začalo – Příběhy modré koloběžky 1. díl

Jmenuji se Richard Štěpánek a rád bych vám přiblížil moje netradiční zážitky na koloběžce. Jsem člověk, který se desítky let věnuje různým druhům sportů. V roce 1999 jsem se však stal účastníkem vážné dopravní nehody. Svůj boj o život jsem vyhrál, ale četná zranění si vybrala svoji daň. Přišel jsem o svoji levou ruku. Chuť do život jsem ale neztratil a začal jsem sportovat s ještě větší vervou. Navíc jsem se rozhodl, že budu lidi motivovat. [caption id='attachment_14855' align='aligncenter' width='633'] Momentka ze závodu 1000 miles na kole[/caption] Ukazuji lidem, že i s jednou rukou se dá zvládnout spousta na první pohled neuvěřitelných věcí. Hraji raketové sporty, jezdím na lyžích i na kole, na inline bruslích a v poslední době mi učarovaly také koloběžky. Dnes jízdu na nich dokonce vyučuji. Mezi mé největší sportovní úspěchy patří pětinásobná účast na extrémním závodě 1000 miles Adventure. Tento 1 660 km dlouhý závod jsem absolvoval ve všech třech oficiálních kategoriích. Pěšky a na koloběžce jsem ho dokonce vyhrál.

Moje začátky s koloběžkou

Musím začít tím, že určitě nebylo mým snem jezdit na koloběžce a přiznám se, ani jsem po ní nepošilhával. Znal jsem ji spíše od vidění od mého kamaráda Jardy Jisla, který na ní absolvoval závod 1000 miles. Několikrát jsem ho na závodě potkal a přiznám se, že jsem nechápal, jak na tom může jezdit. Lépe řečeno, jak na tom může jezdit tak, jak Jarda jezdí. [caption id='attachment_14649' align='aligncenter' width='633'] Moje maličkost s koloběžkou Kostka[/caption]

Třetí medaile do sbírky?

Po té, co jsem absolvoval tento závod na kole i pěšky, zbývala mi poslední výzva v podobě koloběžky. Už v roce 2017 jsem se rozhodnul, že příští rok budu stát na startu 1000 miles na kolobrndě. A od myšlenky je jen krok k činu. Znal jsem jediného českého výrobce koloběžek. A tak jsem těsně před Štědrým dnem stál přede dveřmi firmy Kostka s jasným cílem. Chtěl jsem požádat pana majitele Kostku o pomoc se sestrojením koloběžky na míru. A měl jsem velké štěstí. Marek Kostka byl v den mé návštěvy přítomen a udělal si na mě čas. Na dotaz, jak si svoji koloběžku představuji, jsem řekl: „Přední kolo rozměru 27,5“, vzadu 20“, karbonovou vidlici, hydraulické brzdy Shimano deore, obě na pravé straně řídítek.“ Málem bych zapomněl na barvu! Požadavek zněl jasně: RAL 5012, tedy modrý odstín. Přesně takový jako má kniha, kterou jsem v roce 2017 vydal. [caption id='attachment_14651' align='aligncenter' width='633'] První verze koloběžky[/caption] Rozešli jsme se s datem dalšího termínu schůzky a s přáním pěkných svátků. Nevím, jestli je to náhoda nebo osud, ale pod stromečkem má dcera našla krásnou růžovou koloběžku Kostka Hill. Dodnes slyším její radostné zvolání: „Jé, táto, Ježíšek Ti donesl koloběžku na Míle?“ Poté, co jsme si vysvětlili, že velikost, barva ani typ není pro mě úplně vhodný,  obrátila radost na svoji adresu.

První dílčí úspěchy

Rok 2017 předal vládu roku 2018. Tento rok se nesl v duchu koloběžky. Posuďte sami. V únoru schůzka a doladění mých požadavků, březen předání koloběžky, začátek dubna For Bikes v Praze, kde jsem poprvé vyzkoušel kombinaci kol 27,5“–24“ a byl jsem přesvědčen, že to je to ta pravá. Ale za měsíc jsem měl další koloběžku. Ještě nebyla ani den doma a už jsem s ní začínal projekt Light Blue Line. Hned na začátek jízda 200 km z Brna do Ostravy. Společně s první i druhou koloběžkou se točila motivační videa, prostě život na koloběžce se rozběhl opravdu ruku v ruce. Vypadá to asi hodně idylicky, že?

Ještě to bude boj

Vše šlo jako po drátku do chvíle, než jsem si na ni stoupl. Má první jízda, řekněme první metry, ve mně probudily pud sebezáchovy a mé sebevědomí se posadilo někam dolů na stupátko. Za tuto vyjížďku jsem najel maximálně 200 metrů a kolobka šla do garáže. V mé hlavě běželo mnoho otázek na téma, jestli jsem to trochu nepřehnal. Vzhledem ke skutečnosti, že nejsem zvyklý vynášet předčasné závěry, počkal jsem s verdiktem na jindy. [caption id='attachment_14653' align='aligncenter' width='633'] Moje druhá koloběžka přímo před sídlem společnosti Kostka[/caption] Jak čas ukázal, udělal jsem dobře. V reálném životě to vypadalo tak, že jsem začal laborovat s gripy, tlaky v pneumatikách a pilovat styl jízdy. Vyplatilo se. S kolobkou jsme si čím dál více rozuměli. Přímá úměra zde zněla: čím více umíš a čím více ujedeš, tím tě to začne více bavit. Co následovalo dál? Plnil jsem si své sny a cíle ale o tom zase až příště.

Další koloběžkové čtení

Seriál Bára na kolobce Kolobkonovinky z Megatestu 2019 – Bára na kolobce 20. díl Kickbike slaví 25 let