Jak nebýt věčným běžeckým začátečníkem

Začátečníci jsme byli všichni – někdo dřív, někdo později. Někdo pomyslnou metu překonal, někdo ji překonat nedokázal. A je tu i skupina běžců, která se s touto metou pasuje pravidelně v určitých cyklech.

Motivace, to je oč tu běží

• Chci zhubnout pár kilo.
• Běhá můj partner a chci s ním trávit více času.
• Chci se cítit celkově lépe, zlepšit svoji fyzičku a psychiku.
• Je to teď módní. Chci běhat taky.

To je jen takový stručný výcuc možných motivací. Na začátek si ještě připomeňme, že ne každý stojí na stejné startovní čáře. Pokud jste sportovně založený člověk, který se celý život hýbe, rozběhnete se mnohem snáze. Dalším faktorem vstupujícím do hry je váš somatotyp, který máme ve vínku od narození. Pozor, výše zmíněné věci je třeba brát racionálně a nehledat v nich výmluvu. Nakonec se totiž rozběhne každý, chce to jen vůli a hlavně vytrvalost, protože to je u běhu to nejtěžší, ale bohužel nejdůležitější. A hybnou silou, která všechno podpoří, je správná motivace. No jo, říkáte si, to jsou takové ty obecné řečičky od lidí, kteří celý život sportují, navíc mají 50 kilo i s postelí, to se to potom běhá a radí. Takže tady je jeden praktický příklad dobré motivace přímo od nás z týmu.

Příběh našeho předsedy

Na začátku je třeba říci, že jsem sportoval od mládí, denně. Byl jsem hubené neduživé dítě, ale sport mě bavil, i když mi ze začátku moc nešel. To se časem a tréninkem změnilo. Sport byl nedílnou součástí života až do doby, kdy jsem ukončil vysokoškolská studia a vrhnul se na budování kariéry. Protože tak se to přece sluší a patří. Můj obor je IT a ten moc pohybu nesvědčí. Maximálně při něm posílíte svaly prstové od bušení do klávesnice a myši. Tělesná schránka chátrá, vaše pracně získané svaly se obalují tukovou hmotou a pomalu přirůstáte k židli. Takže ačkoliv profesní kariéra vzkvétala, moje tělo vadlo až do té míry, že se přihlásily zdravotní problémy. Jako terapii k léčbě jsem zvolil návrat k tomu, co mě vždy opravdu bavilo. Oprášil jsem kolo a začal jsem znovu téměř denně jezdit. Jako zatvrzelý biker jsem pohrdavě sledoval zbytek rodiny, jak běhá různé půlmaratony. Co na tom může být? Jednou při cestě na běžecké závody s mojí manželkou a švagrem jsem pronesl dnes již legendární větu: „Pětka pod dvacet minut? To nemůže být problém“. Následovaly výbuchy smíchu a prohlášení, že mi to bude trvat minimálně 2 roky tvrdého tréninku. Nesmysl, řekl jsem si, celý život jezdím na kole, pár měsíců a mám to. A měl jsem to. Motivaci dokázat ostatním, že na to mám. Je to rok a půl, co jsem začal běhat, a osobák na 5 km mám 20:24. Není to sice světový rekord, ale na ajťáka dobrý. Samozřejmě, že měli pravdu, ale motivace to dokázat je ve mně pořád. Po určité době se navíc běh stal zdravou závislostí a vášní. Mimochodem, když jsem druhý den po pronesení té legendární věty vyběhl, tak jsem v kuse uběhl asi 700 metrů. Pak mě zastavilo píchání v boku.

Co si z tohoto příběhu vzít?

I když celý život sportoval, dokonce jezdil na kole, tak nebyla vůbec sranda začít běhat. Ono píchání v boku se ho týkalo stejně jako všech začínajících běžců. Ale díky silné motivaci to všechno dokázal překonat a postupně se proběhal až k tomu, že se běh stal nedílnou součástí jeho života. Navíc značně pomohl porazit jeho nemoc. Je to jen na vás, stanovit si dobrou motivaci. Mějte odvážné, ale reálné cíle, podle kterých si stanovíte tréninkový plán. Nehledejte výmluvy. Držte se plánu a vystupte ze své komfortní zóny a nevzdávejte se po prvním neúspěchu. Pak najednou zjistíte, že se na běh těšíte a dělá vám radost. A o tom přece sport je.

Další čtení od SPLŠ...

Běhání v zimě aneb jak si udržet kondici , když je venku nevlídno Zjistěte, kdo je tajemná Skupina Přátel Lehkého Šlapání