4 zážitky, za které Trexx nocuje v ložnici – Bára na kolobce 19. díl
Víte, co všechno spolu Bára s Trexxem prožili, že se mezi nimi vytvořilo takové pouto?
S kolobkou je každá cesta boží. Ale mám pár momentů, které jsou jiné než běžná vyjížďka. Právě tyhle momenty vysloužily mému Trexxovi čestné místo v pokoji (přece nebude spát na balkoně!) a v mém srdci.Proboha, to je klišé! Radši jdu k jádru pudla. A vy mi nezapomeňte do komentářů napsat, co nej‑nej‑nej jste na kolobce zažili vy, jo?
První setkání aneb „Ne-e, ten je vážně můj?“
Pamatujete si den, kdy jste se poprvé projeli na své koloběžce? Já si první den s Trexxem pamatuju naprosto živě. Tak dlouho jsem nad ním slintala a teď byla ta přenádherná koloběžka opravdicky moje!Když mi ji Adam ze SportObchodu nečekaně přivezl, nezmohla jsem se na víc než na šokované „Ne‑e!“ Prostě ne, to není možné. To se mi zdá. Trexx je vážně – doopravdy a nafurt – můj?Byl a je. A dodnes se máme rádi, milé děti.Medaile pro Barboru aneb Ne-e podruhé
Na loňský Koloběžka Cup jsem vyrazila s tím, že pokud nebudu poslední, budu na sebe sakra pyšná. Když jsem se při závodě ztratila a naprala jsem to do keře, moc šancí jsem si nedávala… ale potom mi přišla esemeska s výsledky, podle kterých jsem byla sedmá!Myslela jsem, že je to nějaká chyba. A víte co? Byla. Při vyhlášení mě volali na pódium jako šestou medailistku! Ten den jsem dostala první medaili za celý svůj život a křepčila jsem u toho jako praštěná.Pro mě ta medaile znamenala, že to se mnou není tak špatné. Že sport je i pro mě, i když jsem na střední dobíhala patnáctistovku mezi posledními. A tělocvikářka si může trhnout tretrou.Válečným veteránem snadno a rychle
Bylo hrozné horko. Takové, že jsem přemýšlela, že zastavím a řeknu ostatním, ať pokračují beze mě, protože se potřebuju vydýchat. Když vtom… smyk a držkopád. Můj první koloběžkářský držkopád.Odnesla to sedřená noha a pár dalších kousků těla, ale víte co? Já měla radost. Byla jsem nekonečně pyšná na svoje sedřeniny a obvaz jsem nosila hrdě jako válečný veterán. Skoro si říkám, jestli mě ten první pád nenadchnul víc než první medaile.Jednou jsi dole… a pak najednou nahoře
Nic vám neukáže malinké každodenní posuny jako jízda do kopce. Já jsem loni čas od času vyrazila z práce přes celé Brno na přehradu. To znamenalo překonat pár kopců, které se mi zdály nepřekonatelné.A pak přišel ten den. Den, kdy jsem nejhorší kopec vyjela bez zastavení a nahoře jsem si řekla: „Vida, on vlastně není tak vysokej!“ Kolem jezdili cyklisti a absolutně nechápali, proč se ta zpocená holka na koloběžce culí…Jaké jsou vaše nejlepší zážitky s koloběžkou? Napište mi to do komentářů a pošlete tenhle článek dál. Ať si i vaši kamarádi přečtou, jak super je jezdit na koloběžce.Jo a – trhněte si! :)Kam dál?
Staršie články
