4 roky v životě koloběhny – Bára na kolobce 33. díl
A jak jste se na koloběžce vyvíjeli vy?
Chtěla jsem napsat článek o tom, že jezdím na koloběžce už 3 roky. Ale nenapíšu. Zjistila jsem totiž, že už to jsou 4 roky. A o tom bude článek. Z koloběžkářského batolete na Yedoo Four za tu dobu vyrostla hrdá majitelka sporťáka Trexxe, která si tu s vámi o koloběžkách povídá už tři sezóny. Fíha, teď se cítím stará. Co vy, jak dlouho už koloběžíte? A prošli jste stejným vývojem jako já? 
Takhle vypadala moje první koloběžka.[/caption] 
Můj první závod byl Koloběžka Cup – a skončila jsem šestá![/caption] 
Pořád se máme rádi, jen už nedivočíme po závodech. :)[/caption] 
Když mi někdo napíše, jsem šťastná jako blecha.[/caption] Sem tam mi čtenáři píšou, že se díky mně rozhodli pořídit si koloběžku nebo že jsem jim pomohla s výběrem. Pak vidím, že moje psaní má smysl. Takže pokud přemýšlíte, jestli mi napsat komentář, nebo ne… napište. Budu moc ráda. 
A taky mám teď fůru super fotek s kolobkou. :)[/caption] Hlavně beru koloběžku jako součást sebe. Součást toho, kdo jsem a co mě baví. Takový koníček je sice sólový, ale dá vám pocit sounáležitosti, protože najednou patříte ke koloběžkářům. A to je super pocit. Co jste na koloběžce zažili vy a jak jste se jako koloběžníci vyvíjeli? Trhněte si!
3 vývojové fáze
Když jsem dumala nad svou koloběžnou kariérou, napadlo mě, že jsem jako Pokémon. Taky mám 3 vývojové fáze.1) Fáze vajíčko
To jsem si pořídila první koloběžku a ještě nebylo úplně jasné, jestli u ní zůstanu. První cesta bolela, další nebyla o moc lepší. Ale postupně jsem si zvykala a sžívala se s koloběžkou, až přišel den, kdy jsme se tady v Šatně potkali poprvé. Pamatujete? [caption id='attachment_18477' align='aligncenter' width='633'] Takhle vypadala moje první koloběžka.[/caption] 2) Fáze splašené kuře
S prvními články přišla i pořádná koloběžka: můj vysněný Trexx. Víte, že jsem ho dostala právě za články? O to ho mám radši. Trexx nastartoval mou splašenou fázi. Najednou jsem musela být každý den na koloběžce. Připojila jsem se k brněnské komunitě a jedno léto jsem nevynechala snad žádnou vyjížďku. Dokonce jsem se začala hlásit na závody. O tom prvním jsem vám už vyprávěla. Odnesla jsem si dvě medaile, jeden pád z koloběžky a konečně nějaké sportovní sebevědomí. [caption id='attachment_18478' align='aligncenter' width='633'] Můj první závod byl Koloběžka Cup – a skončila jsem šestá![/caption] 3) Fáze klidná slípka
Ta nadšená závoďácká fáze spoustě lidem vydrží – a já jim fandím. Ale není to můj případ. Jednoho dne jsem odjela Koloběžka Cup a řekla jsem si: „Dyť mě to závodění vlastně až tak nebaví.“ Tak skončila moje závodnická kariéra dřív, než začala. S Trexxem jsme teď jako staří manželé (v tom nejlepším smyslu). Máme se rádi, myslíme na sebe, ale nebrečíme do polštáře, když se pár dní nevidíme. Teda aspoň doufám, že on to má stejně. [caption id='attachment_18479' align='aligncenter' width='633'] Pořád se máme rádi, jen už nedivočíme po závodech. :)[/caption] 33 článků o koloběžkách?
Tenhle článek je můj 33., všimli jste si? Když jsem seriál Bára na kolobce začala psát, myslela jsem, že jich bude tak pět, možná deset – a šmytec. Ale témata pořád přibývají a s nimi i vy, kdo moje články čtete. Víte, co mi dělá největší radost? Že moje články mají ohlas. Nemyslím lajky na Facebooku. Myslím komentáře tady pod článkem, zprávy, prostě to, když si někdo dá práci a napíše k těm mým písmenkům pár svých. [caption id='attachment_18480' align='aligncenter' width='633'] Když mi někdo napíše, jsem šťastná jako blecha.[/caption] Sem tam mi čtenáři píšou, že se díky mně rozhodli pořídit si koloběžku nebo že jsem jim pomohla s výběrem. Pak vidím, že moje psaní má smysl. Takže pokud přemýšlíte, jestli mi napsat komentář, nebo ne… napište. Budu moc ráda. Co se změnilo?
Zbývá jedna otázka: co je za ty 4 roky jinak? Fůra věcí.- Hodně se nám rozrostla komunita. Zároveň přibývá lidí, kteří si jezdí svoje a o nějaké komunitě ani nevědí. Vypadá to, že se z koloběžek stává masově oblíbený sport.
- Já osobně cítím rozdíl ve fyzičce. Když jezdím, celé tělo se mi zpevní, je mi fajn. Když nejezdím, kynu. Takže jo, koloběžka dělá divy.
- Vyzkoušela jsem různé koloběžky – třeba skládačku Kostka Twenty Fold Max nebo novou Yedoo S2620. Za to jsem moc vděčná. Bez seriálu Bára na kolobce bych si ani nepředstavila, že vyzkouším tolik koloběžek, a dokonce uvidím, jak se vyrábí.
- Našla jsem si svoje místo v (koloběžném) světě. Vím, že nejsem závoďák, nejsem odborník, ale zároveň už nejsem zelenáč. Díky tomu dokážu psát pro lidi, kteří to mají podobně, a echt odborné články nechávám větším profíkům.
A taky mám teď fůru super fotek s kolobkou. :)[/caption] Hlavně beru koloběžku jako součást sebe. Součást toho, kdo jsem a co mě baví. Takový koníček je sice sólový, ale dá vám pocit sounáležitosti, protože najednou patříte ke koloběžkářům. A to je super pocit. Co jste na koloběžce zažili vy a jak jste se jako koloběžníci vyvíjeli? Trhněte si! Kam dál?
Staršie články
